Listopad 2007

POVĚST O KUTNOHORSKÝCH HAVÍŘÍCH

10. listopadu 2007 v 12:17 Literatura - Slohy
Za panování krále Vladislava Jagellonského povznesla se Kutná Horamezi přední česká města. Vážnost a bohatství jí dobývali havíři z hloubi země. Těžili stříbro na ražení mincí. Ale čím bylo město bohatší,tím chudší byli havíři. Měšťané a úředníci je okrádali. Proto se havíři smluvili a vyslali tajně posly ke králi. Doufali,že jim pomůže. Poslové se vrátili s nepořízenou. Ani se ke králi nedostali..Tehdy se Kutná Hora otřásala hněvem havířů. Pak jich šest tisíc,ozbrojených hornickým náčiním,vytáhlo do města. Opevnili se na vrchu Špicberku nedaleko Kutné Hory. Čekali,že s nimi majitelé dolů začnou vyjednávat. Ale místo vyjednavačů vyjelo z bran města vojsko a obklíčilo ležení havířů. Havíři se chystali k boji,když k nim od svého vojska zamířil královský hejtman Kamenický. Vyslechl je a přislíbil pomoc u krále,půjdou-li s ním vůdcové havířů na jeho hrad. Havíři uvěřili slovu rytíře. Ale královský hejtman se nechal uplatit kutnohorskými podnikateli a havíře u krále očernil. A tak místo pomoci udělil král buřičům trest smrti. Ráno odváděli v Poděbradech deset havířů na popraviště. Další tři měli být popraveni na Křivoklátě. Jednomu se však podařilo přetrhnout pouta,omráčit kata a utéci do lesů. Ten pak svědčil před králem,který se tak dozvěděl celou pravdu. Hejtmana Kamenického i důlní úředníky povolal před soud a potrestal je.

Kouzelný prsten

10. listopadu 2007 v 12:12 | Petra Kusá |  Literatura - Slohy
,,Ano je to opravdu neuvěřitelné."Odpovídám Alici,poté co jsme zažili zajímavé dobrodružství.Naše malé tajemství je....,ale já vám to povím od začátku.
Je červenec a já si užívám krásných,teplých dnů. Dostala jsem nápad,poslouchejte:,, Mami můžu dneska spát na seně?" Maminka se usmála a řekla:,,Proč ne je přeci krásné teplo."Všechno jsem připravila a šla jsem spát do svého hnízdečka,protože jsem byla unavená, ihned jsem usnula na krásně voňavém seně a zdál se mi podivný sen. Do seníku začalo svítit slunce,oslnivé světlo mě bodalo do očí a v ruce jsem svírala červenou krabičku ve tvaru srdce. A najednou jsem se probudila,v ruce jsem opravdu držela jakousi krabičku,rozsvítila jsem baterku,abych se lépe podívala. Byla to opravdu stejná krabička o,které se mi zdálo. Roztřesenýma rukama jsem krabičku otevřela a v ní byl hezounký prstýnek s průhledným kaménkem,navlékla jsem si ho na prst a přemýšlela jsem o tom,že kdyby byl kouzelný,mohl by mi splnit mé největší přání otočila jsem prstýnkem a najednou jsem byla ve Štítné u Gabry a Málinky. Velice mě překvapilo,že mě znají jménem,ale pak jsem si vzpomněla moje přání bylo být jejich sestrou. Chtěla jsem s nimi zlobit kostelníka,chystat svatbu ,,naruby,, nebo podávat inzeráty,pak se zablesklo a já se ocitla v našem seníku. Druhý den jsem se svěřila Alici a prožila s ní návštěvu Kleopatry,pořád mi opakovala,že je to prostě neuvěřitelné. Nedávno jsem zjistila,že prsten patřil mojí zvláštní praprababičce o,které se říkalo,že je čarodějnice.

Záhadná veverka

10. listopadu 2007 v 12:10 | Petra Kusá |  Literatura - Slohy
Byl nádherný letní den a já se rozhodla,ze půjdu do lesa. Chtěla jsem se totiž podívat ke stromu kde žijí veverky. Když jsem přišla na místo všimla jsem si,že na zemi leží veverka,opatrně jsem ji vzala do rukou a položila jsem ji na nízkou větev,tu se veverka probudila a řekla:,,Za to,ze jsi mně zachránila před liškami a lidskými mazlíčky,ti daruji tento kouzelný prstýnek,který ti,ale splní pouze dvě přání tak dobře přemýšlej jaká přání si vybereš!".Potom utekla do koruny stromů. Strašně moc jsem chtěla prstýnek vyzkoušet,ale žádné přání,které by za to stálo mně nenapadlo,přála bych si být bohatá,ale co ti lidé,kteří nebudou mít to štěstí? Sice bych byla štědrá,ale nikdy nepodělím všechny lidi,kteří si to zaslouží,moje další přání by bylo být chytrá,ale zase se s nikým nepodělím a nebylo by to fér,kdyby se ostatní museli učit a já bych se jen ulejvala...takových přání mě napadlo moc,ale nakonec jsem zjistila něco v co spousta lidí nevěří, přišla jsem totiž na to,že všechno jde i bez kouzel. Nevím jestli je ten prstýnek doopravdy kouzelný,ale jestli je může i dnes splnit někomu dvě přání. Takže pokud ho náhodou dostanete od veverky nebo vám ho daruje kouzelný dědeček,přemýšlejte jestli náhodou neznáte někoho kdo zázrak potřebuje víc než vy.

Malá královna

10. listopadu 2007 v 12:07 Literatura - Slohy
Tak bychom mohli nazvat Hanýžku Královou,která se nebála ani býka a už v jedenácti letech vyháněla každý den ráno krávy na pastvu a večer se s nimi vracela zpět. Knížku Hanýžka a Martínek o ní napsal její syn Jindřich Šimon Baar. Byla to velmi hezká,šikovná dívka s tmavými vlasy a kuráží kterou jí mnozí chlapci záviděli.
Když se Hanýžka usmála vypadala jako rozkvetlá růže. Krásná,ale nebezpečná. Ale i jí úsměv z tváře občas zmizel. Když jednou ve škole nedokázala vypočítat matematický příklad za strachu utekla a s nemenším strachem se loudala domů. Tatínek jí nakonec dovedl zpátky a z Hanýžky se stala pilná žákyně. Měla krásný hlas,který nejlépe vynikal když zpívala a zpívala často. Bylo to velmi živé děvče chvíli se klouzala po silnici s Martinem a za okamžik už byla doma a pomáhala mamince. Pro Hanýžku nebyl nejoblíbenější dárek nějaká dobrota či sukně ,ale maminčina pochvala.
V jejím životě byli dva chlapci. Velký a slabý Tomášek,kterého se zastávala když mu ostatní ubližovali a kterého si jednou vzala. A malý,silný Martínek,toho měla ráda pro jeho odvahu a nesnášela proto,že ubližoval Tomáškovi a nerad prohrával.
Jak ona měla ráda zvířátka,tedy kromě žab a ještěrek,těch se štítila. Ale jelikož měli hospodářství mohla se žábám vyhnout a starat se o koně,krávy,králíky a mamince pomáhat na zahradě na poli.
Maminka by byla bez Hanýžky jako bez ruky. Hanýžka poklidila,postarala se o dobytek,pohlídala své dvě sestřičky a ještě si u toho s chutí zazpívala. I tatínek si říkal,že z ní vyroste krásná a pracovitá žena. On to vlastně věděl,byla přeci po jeho ženě Marjánce.
Hanýžka byla ráda dítětem,protože sáňkování,koulování,hraní si u kostela nebo na pastvě byla přeci náramná zábava. Také ráda ráda pomáhala nejvíc mamince a Tomáškovi,který sice svou nešikovností odpuzoval její čisté srdíčko,ale přeci jen ho měla ráda,protože k ní byl hodný,ale navíc měl sáňky a koupený míč.
Z Hanýžky opravdu vyrostla dobrá žena,matka spisovatele Jindřicha. Byla věrná svému manželovi,ale jako každá žena měla i ona ve svém srdci třináctou komnatu. A v ní navždy zůstal milován Martínek Klika. Kterého viděla ve svých dvanácti letech,když se šel učit řezníkem do rodného Klenčí se už nikdy nevrátil. A pak se s ním setkala až když byla babičkou a on jako starý pašerák umíral. A přece si ta dvě srdce za tu chvíli stačila říci více než jiná za celý život.Má Malá královna byla zosobněním krásy,lásky a čistoty proto ji mám tak ráda.