Šťastnému děvčeti

25. února 2008 v 17:04 | Petra Kusá |  Jiří Wolker
Šťastnému děvčeti
Tvé oči, děvčátko, jsou náves nedělní,
nedělní náves a pouť veselá
a z těla bílého tvé srdce ke mně zní,
jak zvony sluneční z věží kostela.
Slyším to zvonění a slyším poutní rej,
když k prsům přikládáš jak loutky ruce mé.
Tak šťastný je tvůj hlas, že je mi úzko z něj,
když myslím na lásku, v které se sejdeme.
Neb láska, děvčátko, víc nežli loutka jest,
jak jiskru vybíjí dvě srdce nový svět,
a jsi-li pólem ty mírných a teplých hvězd,
já musím pólem být, kde krev se mrazí v led.
A proto, milá má, tvrdými rameny
já musím sevříti tvé oči nedělní
a do nich ponořit růženec kamenný,
růženec bolestný ze šesti všedních dní
a bídou palčivou, již ještě neznalas,
zraniti srdce tvé jak oře ostruhou.
Do boje, lásko, leť, tak prudce trysklá z nás!
O štěstí světa milenci se rvou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama