Tomáš ze Štítného

10. února 2008 v 20:00 | Petra Kusá |  Čtenářský deník
Tomáš ze Štítného pochází z jihočeské zemanské rodiny, jíž patří tvrz Štítné u Žirovnice.
V letech 1348-1355 studuje Štítný na artistické fakultě pražské univerzity, ale ještě než dosáhne akademické hodnosti, vrací se zpět domů, do jižních Čech.
Pod vlivem reformních kazatelů, zvláště mravně uvědomělého a přísného Milíče z Kroměříže, začíná pak svoji vlastní literární a překladatelskou činnost: obrací se k malému kroužku svých nejbližších (dětem, rodině, sousedům), aby posílil jejich mravnost i víru a prohloubil jejich náboženský život.
V roce 1386 pak Tomáš ze Štítného odchází natrvalo do Prahy, kde někdy mezi lety 1401 až 1409 umírá.
____________________________________________________
Díla:
  • Knížky šestery o obecných věcech křesťanských
,,O vieře, o naději a o milosti, O trojiech staviech: panenském, vdovském a manželském, O hospodářovi, o hospodyni a o čeledi, Kam se zdejší stavové lidští připodobnávají k andělským kuoróm, Ostnec svědomie a o pokušenie ďábelském, Kam se očištijem toho, že hřešíme" Tomáš ze Štítného se zde projevuje, pod vlivným dojmem teologických spisů Huga a Richarda ze sv. Viktora, Bernarda z Clairvaux, Jindřicha Susa aj., jako pokračovatel augustiniánské a mystické tradice. Sbírka je zachována v tzv. "Klementinském sborníku", rané památce českého reformního myšlení.
  • "Řeči besední"
Po roce 1376 pak Tomáš ze Štítného píše myšlenkově náročnější ,,Řeči", v nichž formou rozmluvy otce s dětmi laicky vysvětluje křesťanskou věrouku i nejsložitější problémy scholastické filozofie (zejména vzájemný vztah člověka a Boha). Tímto dílem Štítný pomáhá stírat rozdíly mezi věděním duchovních a věděním laiků, obyčejných lidí.
  • "Řeči nedělní a sváteční"
Asi v roce1392. Dílo, zvolna navazující na expresivnost Waldhauserových a Milíčových kázání, má sloužit jako česká postila pro širší publikum a svojí čtivostí a přitažlivostí témat také vzbuzuje živou odezvu.
V devadesátých letech 14. století Tomáš ze Štítného hojně překládá do českého jazyka známé literární předlohy, které přizpůsobuje praktickým cílům tehdejšího reformního hnutí. Tak vzniknou :
"Knížky o šašiech" (podle Jacoba de Cessolis), "Zjevení svaté Brigity" a pravděpodobně i duchovní román "Barlaam a Josafat".
Nekritizuje církevní učení. Tomáš ze Štítného svým dílem usiluje to, aby se lidé začali opět chovat podle bible (čímž možná nevědomky připravuje pro pozdější reformní snahy jeho pokračovatelů).
Význam Tomáše ze Štítného ale pramení ještě v jedné velmi zásadní věci - je prvním, kdo píše o náboženské tématice ,,čistě" česky. To mu ale přináší nejeden problém, musí nacházet české výrazy pro filosofické a teologické pojmy (filozofie a náboženství jsou v jeho době psány většinou latinsky), musí najít způsob, jak převést do češtiny složité latinské větné konstrukce atd. Štítný tyto problémy vyřeší více než dobře - jeho textům je zachována srozumitelnost i názornost textu a právem proto nazýván nejstarším klasikem české prózy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama