Listopad 2008

Láska je...

22. listopadu 2008 v 14:01 | Petra Kusá |  Zajímavosti
Láska je:

Nesmělý

22. listopadu 2008 v 13:26 | Petra Kusá |  Literatura - Slohy
Nesmělý

Zamyšleně jsem seděla v lavici, hlavu podepřenou a zírala jsem do prázdna.

Nasaď si brýle

22. listopadu 2008 v 13:23 | Petra Kusá |  Literatura - Slohy
NASAĎ SI BRÝLE
Určitě to znáte. Nikoho nepotěší nic víc, než cizí neštěstí.

Hvězdné nebe nademnou

22. listopadu 2008 v 13:23 | Petra Kusá |  Literatura - Slohy
HVĚZDNÉ NEBE NADE MNOU
Noční obloha je tak tajemná a nebezpečná, uklidňující a samozřejmá, že si ani neuvědomujeme jak rychle může zmizet.

Plamen

22. listopadu 2008 v 13:19 | Petra Kusá |  Vrba (povídka HP)
Plamen.
Uprostřed místnosti stála lampa. Vrhala na stěny temné stíny.

Náhrobek

22. listopadu 2008 v 13:18 | Petra Kusá |  Vrba (povídka HP)
Jsou to ne sebe nenavazující krátké jednorázovky, ale většinou jsou smutné. Proto celkový název je Vrba.

Kapitola 14) Silvestr

22. listopadu 2008 v 13:16 | Petra Kusá |  Harry Potter a Tetra-vlastnosti
Malfoy Manor, doteď se topící v chladné temnotě, jakoby procitlo. Skupinka vybraných připravovala výzdobu na Silvestra, jiná experimentovala s pochoutkami, které měli být v ten slavný večer podávány.

Kapitola 13) Zase na nohou

22. listopadu 2008 v 13:15 | Petra Kusá |  Harry Potter a Tetra-vlastnosti
Konečně přišel Štědrý večer. Harry všem rád dal prohlédnou album s nádhernými obrázky, ovšem poslední stránku rychle začaroval tak, že ji mohl vidět pouze on. Arsinoe si hned vyzkoušela náušnice. Zlatý hřeb večera však měl teprve přijít.
Snape využil všeobecného zmatku a podstrčil Arsinoe balíček zabalený v obyčejném papíře. Tiše sykl jejím směrem: "Vypij to teď!"
Dívka s rozpaky rozbalila dárek a v malé krabičce našla tmavou lahvičku, tiše ji odzátkovala a najeden lok vypila. Hrozně ji začaly svědět nohy, nepříjemné štípání rychle přecházelo v ostrou bolest. Její bolestné grimasy si všimli téměř všichni až na Rona a Hermionu, kteří byli příliš zaujati sami sebou.
Bolest konečně ustoupila a do nastalého ticha zazněl Snapeův rozkaz "Postav se!" jako výstřel z pušky. Arsinoe se pokusila postavit, všichni ji nechápavě pozorovali, opřela se opěrky a pomalu se zvedala. Podařilo se! Váhavě se rozešla. Celá sešlost se kolem srotila a vyzvídala jak to udělala. Dívka každého odkázala na Snapea. Ten všem vysvětlil, co ho napadlo. Nějaký "dobrák" na ni seslal kouzlo, které ji vázalo pouze k Bradavicím, on jenom namíchal lektvar, který účinky kouzla zrušil.
Večer Brumbál pustil hudbu, původně jen proto, aby si užili atmosferu Vánoc, ale hned při prvních taktech se Harry zvedl, svižným krokem došel ke své dívce, podíval se jí do očí a…
"Smím prosit?"
"Jo!"
Ostatní na ně chvíli udiveně zírali. Ti dva si klidně ploužili, uprostřed jídelny, při zvuku koled. První kdo šel jejich příkladem byli Ron a Hermiona. Po nich se přidávali další dvojice a nakonec už u stolů nezůstal sedět nikdo.
Zbytek vánočních svátků probíhal v poklidu, jen dva zamilovaní se báli příchodu 1. ledna.

Kapitola 12) Nevinná

22. listopadu 2008 v 13:14 | Petra Kusá |  Harry Potter a Tetra-vlastnosti
Harry vezl Arsinoe před sebou do domu a mezitím vysvětloval skupince jak se dostali do Malfoy Manor. Brumbál pozorně poslouchal a paní Weasleyová držela Noe za ruku a poplakávala. Draco už stál ve dveřích.
"Tak jste tady? Pokoje budete mít ve třetím patře, rozeberte si je jak chcete." Odvrátil se od nich, prošel chodbou a zabočil za roh. Jeho nezájem vyvedl z rovnováhy hlavně Brumbála ostatní to čekali. Harry opět použil, na vozíček, osvědčenou formulku Locomotor a zavedl ostatní do třetího patra. Všichni začali hbitě vybírat hádali se mezi sebou. Ron a Hermiona se snažili nastěhovat do společného pokoje, jenže paní Weasleyová, která měla oči všude, jim to zatrhla hned ze začátku. Brumbál využil zmatku a požádal Harryho a Arsinoe o rozhovor. Harry, ho zavedl do pokoje, který se pyšnil tím, že ho vlastní Arsinoe. Brumbál se usadil na židli a tvářil se značně nervózně. Odkašlal si a začal mluvit. Doufal, že jeho hlas zní dost klidně, ale chlapec s dívkou poznali, že je rozčilený.
"Ehm, já nechci být nějak prudký nebo tak něco takže, … no prostě poslouchejte a nepřerušujte mě. Tím, že jste tak brzy utekli jste dost narušili moje plány. Kdyby jste zůstali mohl být už Voldemort mrtvý. Není hloupý, zbavil mě schopností, které jsem získal coby dědic Rozumu. To znamená, že jste na něj zůstali sami a já vám nijak nemohu pomoci." Vstal a začal přecházet sem a tam. Byl hrozně nervózní.
"Jisté schopnosti, které jste získali s polibkem z pravé lásky, se již projevily. Jiné vyplavou na povrch až při setkání a Voldemortem. Ovšem tím, že jsem takříkajíc ze hry venku, musíte svých schopností získat více a zkvalitnit ty které již máte. To jde pouze jedním způsobem," odkašlal si, evidentně mu nebylo příjemné o tom mluvit.
"Vaše láska byla DOUFÁM dosud nevinná. Víte jak to myslím…" Oba jen rozpačitě kývli a snažili se vyhýbat pohledu toho druhého.
"Jde o to, že pokud chcete získat další schopnosti musíte "zničit" svoji nevinnou lásku a skutečně spolu žít. Chápete že?" Harry pečlivě zkoumal svoje boty a do tváře se mu pomalu vkrádala pivoňková červeň, jeho dívka byla rudá jako rak už dávno.
"Přestože naše profesorka jasnovidectví předvídá samé pohromy, před týdnem předpověděla katastrofu, která se zdá ničivou pouze na první pohled, ale na ten druhý…" přiložil si hůlku ke spánku, pomalu ji od hlavy odtahoval. Na špičce ulpělo krátké stříbrné vlákno. Brumbál vyznačil hůlkou ve vzduchu složitý obrazec.Před jejich zraky se vlákno roztáhlo ve velký obdélník v němž se zjevila profesorka Trelowneyová. Dětem to připomnělo mudlovskou televizi. Žena v modravém obrazci promluvila. Mluvila chrčivým hlasem s očima vytřeštěnýma, Harry věděl co bude následovat.
"Ohromná síla jenž zničí zrůdu temna přichází. Zjeví se v den zrození prvního měsíce roku. Tu noc bude prolita nevinná krev a Pán zla ztratí naději. Vyvolení však přijdou o život, jež dosud žili."
Profesorka omdlela vyčerpáním.
Arsinoe se konečně osmělila a se strachem se zeptala: "Pane profesore já, začátek věštby chápu, ale ten konec… Znamená to , že když zemře Voldemort my také?"
Brumbál se nervózně ošil a nejistě odpověděl.
"Já nevím. Doufám že ne, ale pravděpodobně ano. Řekl jsem vám všechno co jsem chtěl. Teď k vám pustím Molly, aby vám jemně vynadala jak jste nezodpovědní a jaký měla strach."
Otočil se na podpatku, ale neušel ani dva kroky když za ním Harry hněvivě vykřikl: "Právě ste nám sdělil, že možná umřeme a teď chcete klidně odejít?"
Brumbál vůbec neotočil, jen stroze odpověděl.
"Musím jít vymyslet způsob jak vyléčit Arsinoe."
Paní Weasleyová jim skutečně vytkla vše co Brumbál předpověděl. S příchodem Fénixova řádu dům obživl. Všude někdo halekal, bouchal se dveřmi a paní Weasleyová se snažila utišit všechny hádky ještě dříve než vůbec začnou. V Malfoy Manor byli pouze čtyři lidé, kteří se nezúčastnili toho mumraje. Harry s Arsinoe se snažili trávit spolu každou chvíli a proto se vycházky v zahradě staly téměř nutností. Brumbál se snažil přijít na způsob jak pomoci Arsinoe znovu chodit. A Draco Malfoy se zavíral se svých komnatách a jídlo si nechával nosit domácími skřítky.
Dny plynuli a blížili se Vánoce. Jednou při snídani Severus najednou vyskočil od stolu, zběsile vyběhl z jídelny a celý den se neukázal. Nikdo tomu nepřikládal velký význam, protože Snape musel stále chodit na schůze smrtijedů. Jelikož obyvatelé Malfoy Manor neměli žádné spojení s okolním světem museli dárky k Vánocům vyrobit sami. Arsinoe Harrymu, s pomocí knihy Drobnosti a drobnůstky, vykouzlila z obyčejného sešitu, který jí obstarala Lama, album obrázků. Na první stránce létala zlatonka a za ní na Kulovém blesku Harry. Na dalších byli ti dva spolu. Po krátkém zaváhání na poslední stránku nakreslila jak se líbají. Harry se zeptal McGonagallové jak se přeměňuje hrách na perly. Paní profesorka mu tvrdila, že by tak složité kouzlo nezvládl, napsala mu, ale kouzlo na přeměnu hrachu ve skleněné kuličky. Harry s pomocí tohoto kouzla vyrobil své dívce krásné náušnice.
Konečně přišel Štědrý večer. Harry všem rád dal prohlédnou album s nádhernými obrázky, ovšem poslední stránku rychle začaroval tak, že ji mohl vidět pouze on. Arsinoe si hned vyzkoušela náušnice. Zlatý hřeb večera však měl teprve přijít.


Kapitola 11) Vozíček

22. listopadu 2008 v 13:13 | Petra Kusá |  Harry Potter a Tetra-vlastnosti
Harry jí všechno vypověděl. Řekl jí i o jejich hostiteli a o jeho lásce k ní. Dívka se tvářila zaraženě, ale nic na to neřekla i když Harry reakci čekal. Lama jim donesla večeři. Povečeřeli a Arsinoe navrhla, že by se mohli jít projít. Alespoň si zhruba prohlédnout Malfoy Manor. Harry tedy seskočil z postele, aby mohla Noe bez problémů vstát. Odkryla si přikrývku a … nic. Nevstala. Harry nechápal proč tak otálí, ale děvče se tvářilo hrozně vyděšeně.
"H-harry," rozplakala se. Přímo hystericky. Harry k ní přiběhl a obejmul ji. Opřela se mu o rameno a brečela.
"C-co se stalo?"
"Já, já nemůžu vstát. Nejde mi pokrčit nohy." Tvář měla zkřivenou děsem. Dívala se Harrymu do očí a dokolečka se ptala co má dělat. Harryho nenapadalo nic. Nebylo to zapotřebí. Dveře se otevřeli a v nich stál Malfoy. Koukal se na ten výjev dost divně. Jeho rival objímal jeho milovanou dívku, která usedavě plakala. Co jí udělal?
"Co se tu stalo?"
Harry se trochu uklidnil, ale když Malfoyovi odpověděl, bylo v jeho hlase slyšet strach.
"Arsinoe nemůže chodit."
Blonďák otevřel ústa, pak je zavřel a znovu otevřel. Vyvolení se rozesmáli, řehtali se jako koně. Peroxidová slípka najednou vypadala jako kapr. Když se "Kapr" probral zavolal:
"Lamo?"
Lama se před nimi s lupnutím objevila.
"Lamo, vyšetři Arsinoe, nemůže chodit."
"Ano, pane."
Lama se dotýkala dívčiných nohou. Zkoušela různá kouzla, ale nic. Arsinoe stále nemohla chodit. Skřítka nakonec vzdychla.
"Je mi líto pane, ale tady nic nesvedu, slečna musí chtít. Obstarám jí vozíček."
Odešla a v celém pokoji nastalo ticho. Až "nedýchatelné", jedině dívka se rozhodla ho nerespektovat.
"Jak, musím chtít?" zeptala se s obavou.
Odpověděl jí Draco, který se posadil na židli u okna.
"Některé nemoci se vyléčí jedině tak, že pacient chce být vyléčen. Lama si myslí, že i Arsinoe musí chtít, to znamená, že nezná příčinu."
Ticho pokračovalo. A i když se to zdálo nemožné, stále rostlo. I pouhé šelestění listí či křik ptáků, zněl v ztichlé místnosti jako výstřel z pušky.
Hráze němoty konečně protrhly otevírající se dveře. Skřítka do místnosti vtlačila invalidní vozíček. Proti kterému byla až směšně malá. Postavila ho vedle postele, uklonila se směrem ke své pacientce a otočila se k Dracovi.
"Pane, do kuchyně se dobývala sova. Lama otevřela okno a donesla pánovi dopis, který sova přinesla."
Draco rozhodně roztrhl obálku, vytáhl z list pergamenu a začetl se do něj. Harry mezitím pomáhal Arsinoe, posadit se do vozíčku.
Na pergamenu stálo:
Draco,
Brumbál se snaží najít Pottera a Arsinoe. Od obrazů se dozvěděl, že vás Noe někam přemístila, proto ti píšu dopis, abych zjistil kde jste. Obratem mi pošli jméno vašeho úkrytu. Mimochodem, vytáhl jsem z Pansy, že ses zamiloval do Arsinoe. Noe musí s Potterem zůstat! Musí to tak být, nedá se nic dělat. Kdybys je rozdělil znamená to zkázu nás všech.
S pozdravem Severu Snape
Pomalu pergamen složil. Nechat Arsinoe Potterovi? Ne. Jenže pokud to jinak nejde. Beze slova přistoupil k Harrymu a pomohl mu posadit plačící Arsinoe na vozík. Potom se otočil na podpatku odešel. Šel do svého pokoje, aby napsal dopis pro Snapea...
Pane profesore Snape,
jsme v Malfoy Manor. Arsinoe nás sem přemístila. Teď nemůže chodit. Mohl byste jí pomoci?
Vztah těch dvou nebudu narušovat… Jenže když já ji tak miluju.
Zklamaný Draco Malfoy
Pomalu a nerozhodně smotal pergamen do malé ruličky. Obešel svůj stůl a sundal z bidýlka velkého stříbřitého výra. Přivázal sově na nohu malý váček a do něj vložil ruličku dopisu.
"Argente, dones tenhle dopis Snapeova, je to nutné."
Výr vyletěl otevřeným oknem, Draco se za ním dlouho díval. Když už se výr ztratil v načechraných oblacích, chlapec se konečně otočil a vyšel ze své pracovny. Musí oznámit skřítkům, že se pravděpodobně objeví návštěva. Ti dva to nemusí vědět.
(Mezitím v pokoji Arsinoe)
Dívka už konečně seděla na vozíčka a srovnávala se, se svojí situací. Harry otevřel dveře a vrátil se k Noe. Sklonil se k ní, setřel jí z tváří slané slzy a zlehka ji políbil na její světlé rty. Přiměl ji tak zapomenout na svůj smutek. Propadala se do svého růžového sna. Harry se od ní chtěl odtáhnout, ale Noe ho nepustila, dál ho líbala a myslela jen na jedno - miluje ho. Když už cítila, že se zalkne láskou, přestala. Posadila se rovně na svém vozíčku a pohlédla Harrymu do smaragdových očí. Neuměla popsat jak vypadají, přesto to zkusila. Byly zelené jako tráva, třpytivé jako ranní rosa a živé jako, jako on! Zašeptala tu otázku na níž chtěla hrozně dlouho znát odpověď.
"Máš mě rád?"
"Ne,"
Arsinoe se málem znovu rozplakala. Harry vzal beze slova její obličej do dlaní a políbil ji na její malý nosík. Potom dodal:
"Já tě MILUJU!"
Dívka vydechla štěstím. Harry obešel vozíček a uchopil do rukou držadla. Pomalu vozíček roztlačil. Vyjeli z pokoje. Chlapec si řekl, že studený dům není pro její smutek vhodný a proto se rozjel ke schodišti. Přemýšlel jak dolů a pak ho to napadlo.
"Locomotor vozíček." Vozíček se vznesl asi deset centimetrů nad schody. Díky tomuto kouzlu se Arsinoe dostala bez úhony až dolů do vstupní haly, tam pokračovali až k vchodovým dveřím. Harry vzal za kliku. Ztěžka otevřel dveře a zamířil po cestičce, vedoucí tou nádhernou zahradou, až k malému jezírku. Kolem něj rostly vrby a po třpytící se hladině pluly zářivě bílé lekníny.
Harry, který stál stále za vozíčkem, se rozhodl vyzkoušet neverbální kouzlo. V duchu vyslovil:
"Accio leknín." K jeho překvapení se mu to povedlo. Jeden z leknínů se vznesl a ladně plul vzduchem až k nim. Harry se ho silou vůle snažil přimět, aby spadl dívce do klína. Stalo se. Měl až neuvěřitelné štěstí. Arsinoe se otočila, nesmála se. Když se jí však Harry podíval do očí poznal, že se dívka směje očima. Ten záhadný smích v nich poskakoval jako plamínky ohně, který zahřál, ale neublížil. Oba už si mysleli, že takhle spolu zůstanou navěky. Jenže, vyrušilo je hlasité prásknutí. Jako velká voda se k nim hrnula skupina lidí. V čele utíkal Brumbál, vedle něj klopýtal Snape a za nimi sprintovali další lidé. Harry a Noe nevěděli co dělat, ztuhli a čekali, co bude. Skupinka je obklopila, všichni byli dojati dívkou na vozíčku s leknínem v klíně, a vydechli překvapením když Snape Arsinoe objal, políbil ji na tvář a zeptal se jak jí je. Noe mu klidně odpověděla, Harry vypadal jako by snědl kilo slimáků.
"Neboj, Harry jsme jen kamarádi." Uklidňovala ho s úsměvěm dívka
"Laskavě si uvědom Pottere, že bych mohl být její otec." Vykřikoval rozčileně Snape.
Harry si pro sebe zamumlal:
"Beru na vědomí, starouši."
Nikdo to neslyšel, kromě Arsinoe. Ta se jen rozesmála, ale neodpustila káravý pohled, kterým ho sjela. Harry na ni omluvně mrknul. Zase to byli potřeštění puberťáci jako dřív. To se však mělo brzy změnit.

Kapitola 10) Útočiště

22. listopadu 2008 v 13:13 | Petra Kusá |  Harry Potter a Tetra-vlastnosti
-Vysoká postava v kápi zvedá hůlku a mířící na černovlasého chlapce. Kolem bojují stovky zakuklenců s malými lidmi v pyžamech. Kde to je a kdo jsou ti lidé? Rozhlíží se a poznává, je v Bradavicích a lidé v pyžamech jsou studenti. Očima vyhledá kalendář, který visí na stěně ve vstupní síni. Najde ho. Červeně označené políčko má na sobě číslo 22.-
Probudila se.
(Arsinoe)
Panebože dnes je 21. prosince. Útok se uskuteční zítra, musím to říct Brumbálovi.
(Vypravěč)
Vůbec nepomyslela na to, že to byl jen sen. Oblékla si župan, nazula si pantofle a přímo utíkala k brumbálově pracovně. Přiběhla k chrliči, vykřikla heslo a vyběhla nahoru po schodech. S klepáním se ani neobtěžovala a skoro vyrazila dveře. Jaké pro ni bylo překvapení, když před Brumbálem, který stál za svým stolem, seděl Harry. Oba na dívku překvapeně pohlédli. Arsinoe nečekala, že by tam mohl být i její chlapec. Byla z toho docela vykolejená. Brumbál však jako vždy věděl, alespoň přibližně, co se děje.
"Harry přišel asi před dvaceti minutami a vyprávěl mi tu svůj sen, myslím, že Vy jste přišla ze stejného důvodu."
"Ano zdál se mi také sen o lidech v kápích a pyžamech. Bojovali a na zdi visel kalendář s datem 22. prosince," Harry ji přerušil.
"Můj sen byl úplně stejný, pan profesor si myslí, že se útok opravdu uskuteční,"
"Ano, to si opravdu myslím, protože mně samotnému se sen zdál také. A teď když přišla Arsinoe, vím, že Voldemort zítra napadne Bradavice. Musíme studenty evakuovat,"
Než to však dořekl, ozvaly se rány. Všichni tři debatující, vystrašeně vyběhli z pracovny a utíkali dolu po schodech. Tam narazili na profesorku McGonagallovou, která jim křikem sdělila, že školu napadli Smrtijedi v čele s Voldemortem. Vyvolení pochopili, že sen k nim vyslal klamnou informaci. Harry i Arsinoe naštěstí měli hůlky a tak běželi pomoct členům řádu. Než se k nim, ale dostali, narazili na Malfoye. To, co viděli je dosti vykolejilo. Malfoy bojoval proti svému otci, hábit, pod nímž měl pyžamo lemované zlatem, kolem něj vlál. Nedaleko od bojujících mužů ležela žena, mrtvá. Harry a Brumbál s hrůzou zjistili, že je to Darcova matka Narcissa. Harry pohotově zakřičel:
"MDLOBY NA TEBE." A Malfoy senior se skácel k zemi. Kolem se váleli kusy zdi, utržené bojem. Harry si všiml, že pár metrů od paní Malfoyové leží Pansy. Nevěděl jestli je mrtvá, ani ho to nezajímalo. Arsinoe viděla jak k nim Malfoy přibíhá a zároveň v sobě cítila spalující oheň, chytla oba chlapce za ruku a přemístila je pryč. Kam? Nevěděla…
Malfoy starší se brzy probral, ale Brumbál ho trefil dobře mířenou kletbou a zabil ho.
Arsinoe cítila, že ji jedna ruka táhne jinam než chce ona. Podvolila se jí.
Když konečně "přistáli" Arsinoe se neudržela a padla k zemi. Harry se lekl, že je po smrti. Klekl si k ní, snažil se nahmatat puls. Vydechl úlevou, když ho ucítil. Byla pouze vyčerpaná. Harry svůj odpor k Malfoyovi, pro to co udělal Noe, překonal a zeptal se:
"Kde to vlastně jsme, Malfoyi?"
"V Malfoy Manor." Odpověděl chlapec bezvýrazně s očima upřenýma na dívku. Litoval toho co jí udělal a navíc se jí ještě nestihl omluvit.
"No, to je sice hezký, ale co tu děláme…" Harrymu už dělalo hodně práce udržet svůj hněv na uzdě.
"Moje matka je mrtvá, otec už nejspíš taky a tohle sídlo nenajde ani Voldemort. Sice nejsem nadšenej, že tu budu s tebou, ale chci toho "Hada" porazit." Otočil se k Harrymu zády a prošel velkou bránou do nádherné zahrady. Přešel ji bez povšimnutí a otevřel vstupní dveře.
Harry vzal Arsinoe do náručí. Nebyla těžká takže si poměrně lehce vykročil. Následoval Malfoye po schodech nahoru až do třetího patra. Za tu dobu se mu dost pronesla. Draco otevřel jedny černé dveře.
"Tady může bydlet Arsinoe, ty naproti ní a já bydlím o pár pokojů dál. Pošlu k ní naši skřítku ať se na ní podívá." Harry ji položil na postel a otočil se k Malfoyovi. Blonďák chtěl odejít, ale Harry ho chytil za rukáv a snažil se mu dívat do očí. Chtěl poznat jestli lže.
"Proč si to udělal?"
Nemusel mu říkat co, Malfoy to dobře věděl.
"Myslel jsem, … chtěl jsem,…miloval jsem ji a pak když se zamilovala do tebe. Chtěl jsem ji získat… Proč ti to tu vlastně vykládám?"
A odešel.
Harry si jen něco pomyslel po nejapném kreténovi a vstoupil do pokoje, který mu Malfoy doporučil. Nebylo tam téměř nic, kromě postele s nebesy, nočního stolku a dubové skříně. Ve vedlejším pokoji se Arsinoe probudila. Někdo na ni sáhl. Nejdříve se vyděsila, ale potom si všimla, že vedle její postele stojí skřítka v žlutých šatečkách s motýlky.
"Dobrý den paní, jmenuji se Lama a pán nařídil Lamě, vás ošetřit." Jemně se uklonila.
"Lamo budu ráda když mi budeš tykat, jmenuji se Arsinoe a nic mi není, jsem jen hodně unavená.
"Lama ví. Dala ti nějaké posilňující lektvary a přišla na to, že jsi použila příliš silné kouzlo."
"Já vím, děkuji Lamo, mohla by jsi mi přivést Harryho, prosím?"
Skřítka kývla a vypařila se. Arsinoe se otočila na druhý bok a rozhlížela se po pokoji ve kterém ležela. Byl překrásný, stěny byly žluté a přesto, že je žlutá, barvou teplou. Ze zdí sálal chlad. Pod velikým oknem stál černý stůl. Na něm stála zlatá váza s čerstvými slunečnicemi. Na stěně visel obraz s bledě modrými závěsy mezi nimiž bylo inkoustově tmavé křeslo, ve kterém nikdo neseděl. Ten obraz ji zaujal, nemohla od něho odtrhnout oči. Vyrušilo ji až zaklepání na dveře. Unaveně klepajícího pozvala dál. Do místnosti vkráčel Harry s otázkou v očích. Lehce se usmíval. Spřátelil se s Lamou, naproti němu bydlela Arsinoe, nemohl si stěžovat. A i přes dřívější roztrpčení, začal považovat Malfoy Manor za dobrý úkryt. Tedy za předpokladu, že to není léčka. Posadil se k dívce na postel, naklonil se k ní a chtěl jí políbit, ale ta mu na rty položila ukazováček.
"Pamatuji si jak k nám utíkal Malfoy a pak už nic. Co se stalo? Chci vědět úplně vše, ale úplně všechno."


Kapitola 9) Polibek

22. listopadu 2008 v 13:12 | Petra Kusá |  Harry Potter a Tetra-vlastnosti
Jakmile ji uviděl, rozeběhl se a Ron i Hermiona za ním. Klekl si k ní, byla v bezvědomí. Na sobě neměla téměř nic. Ron mu ji pomohl zvednout, urychleně spěchali na ošetřovnu. Cestou nikoho nepotkali. Hermiona honem rozrazila dveře ošetřovny a chlapci položili dívku na jednu z postelí. To už k nim přibíhala paní Pomfreyová..
"Co se jí stalo a proč je skoro nahá?"
Harry jí odpověděl jako první.
"No my vlastně nevíme co se stalo. Šli jsme do společenské místnosti a ona se najednou objevila pod portrétem."
"Dobře, běžte pryč, prohlédnu ji a zavolejte profesora Brumbála."
Studenti našli ředitele ve vstupní síni. Řekli mu co se stalo a profesor šel ihned, svižným krokem, k ošetřovně. Vešel do místnosti, topící se v šeru, a pohledem vyhledal ošetřovatelku.
"Prožila velký šok pane profesore, podle toho co mi řekli žáci se přemístila, ale to přece v Bradavicích není možné. Nevíte jak zjistit co se stalo?"
"Máte tu veritasérum?"
"A-ano, ale na co?"
"Mohli bychom jí ho podat ve spánku, neublížilo by jí to a přesto by odpovídala."
Léčitelka donesla lektvar a Brumbál ho dívce opatrně vlil do úst.
"Jak se jmenujete."
Jako náměsíčná, pouze se zavřenýma očima, odpověděla:
"Arsinoe Ella Flagstaffová."
"Co se stalo po hodině lektvarů?"
Arsinoe jim vypověděla všechno. Hermiona a Pomfreyová neměli daleko k pláči. Ron a Harry byli rozzuření a Brumbál se tvářil zachmuřeně.
"Myslím, že bychom ji měli nechat odpočinout," zašeptala nervózně ošetřovatelka.
"Ano, to bychom měli. Vy tři běžte zpět na kolej. Myslím, že se probere až v noci." Pokýval hlavou souhlasně Brumbál. A jiskřičky v jeho očích ztratily svůj obvyklí lesk.
Bradavická trojka poslechla rozkaz a opustila ošetřovnu. Harry se od nich brzy odpojil se slovy, že jde do "Čtyřky", jak nazývali jejich tajný byt.
Harry se ve "Čtyřce" posadil na křeslo a přemýšlel. Nad čím? Jak nejpomaleji a nejbolestivěji zabít Malfoye. Vytrhat mu vlasy na kterých si tak zakládá? Pro tentokrát zchladil horkou hlavu. Jednu touhu už však zahnat nedokázal. Vzal si neviditelný plášť a vydal se na ošetřovnu. K jejím dveřím došel v pohodě. Filch se trošku opil, když už měl celkem špičku, přišlo mu líto paní Norrisové. Nalil jí do misky ohnivou whisky, což způsobilo, že na chodbách nehlídkovala ani ona.
Harry měl štěstí i tentokrát Pomfreyová hlasitě chrápala ve svém pokoji vedle ošetřovny.
Byla však jediná kdo z obyvatelů ošetřovny spal. Viděl, že Arsinoe stojí u okna a dívá se na
měsíc v úplňku. Vypadala jako víla. Dlouhé vlasy jí padaly na záda a pomněnkové oči se jí lesky od slz. Přistoupil k ní a zezadu ji objal. Nejdříve se hrozně lekla, ale když poznala kdo to je. Otočila se k němu čelem, dívala se mu do očí a plakala. Slzy jí stékaly po očích. Harry ji chtěl políbit, ale neměl k tomu odvahu. Jedna slaná kapka spadla z její brady a dopadla na jednorožčí slzu. Slzička se stříbrně rozzářila. A Harry pochopil, že i dívka chce, aby ji políbil. Naklonil k ní hlavu a zlehka ji políbil na rty. Neucukla, to mu dodalo odvahu a políbil ji vášnivěji.
(Arsinoe)
Konečně se odhodlal, KONEČNĚ se líbáme. Auu, co je to?
(Vypravěč)
Oba dva pocítili štiplavou bolest, která narůstala. Odskočili od sebe. Arsinoe se otočila k Harrymu zády a rozepla si první dva knoflíky noční košile a podívala se na levé ňadro, kde cítila bolest. To co viděla ji ohromilo. Na jejím ňadru se pomalu "rýsovalo" malé srdíčko. Nejprve okraje a potom i rudá výplň. Nebylo velké, měřilo jenom asi dva centimetry, ale bylo krásné. Harry cítil bolest za krkem, ale bohužel si tam neviděl. Postavil se proto zády k zrcadlu a do ruky si vzal malé zrcátko, které stálo na jednom stolku. Odhrnul ji vlasy. A spatřil, že má zezadu na krku malou zelenou hvězdu. Byla zvláštní, smaragdově pableskovala.. Oba se k sobě otočily a zkoumavě si dívali do očí. Jedno věděli na jisto. Nic už nebude jako dřív, ale než nastanou problémy, musí jít za Brumbálem. Harry přes ně přehodil neviditelný plášť a vyšli z ošetřovny.
Celou cestu nepromluvili, oba věděli co se stalo. Pravá láska a polibek!
Dorazili k chrliči, Harry vyzkoušel čokoládové žabky, šumivé bzučivky a další pochoutky z Medového ráje, ale kolos pořád nic. S řešením přišla až praktická Arsinoe. Heslo bylo Zubočistící vláknopastilky. Že by Brumbál začal trpět senilitou?
Vystoupali po točitém schodišti a Harry zaklepal. Brumbál seděl za stolem a tvářil se jako by je očekával. Mávl hůlkou a před jeho stolem se objevila dvě měkká křesla, barvy nachu. Zamilovaní se bez výzvy posadily. Brumbál sepjal ruce a díval se na ně v očích měl veselé jiskřičky. Možná, že věděl co se stalo…
"Pane profesore vy to víte?" Odhodlal se Harry, Arsinoe se stydlivě dívala do země.
"Ano, vím. Viděl jsem záři, proplouvala zdmi a neměla žádnou překážku. Došlo mi, že jste získali svá znamení. Musím tě, ale Harry pokárat, měl si nechat Noe ležet. Kdyby se to dozvěděla paní Pomfreyová…"
Oba dva poznali, že to nemyslí vážně.
"Nu, mohu vaše znamení vidět?"
Harry se pouze otočil a odhrnul z krku vlasy. Ředitel si hvězdu prohlédl a pak se chápavě zadíval na Arsinoe. No, co hvězda je na ňadru docela vysoko, takže to nevadí. Pomyslela si. Opět rozepla dva knoflíčky, červené srdíčko slabě zářilo. Brumbál pokýval hlavou, vše bylo v pořádku. Arsinoe košili opět dopla.
"Teď, když máte svá znamení se můžete změnit. Budete mít nové schopnosti, kdyby se však dělo něco co vás vyděsí přijďte mi to říci. Teď už si běžte lehnout je po půlnoci."
Studenti vstali a odešli z brumbálovi pracovny. Zase mezi sebou cítili plot. Když ale dorazili k ošetřovně Harry chytl dívku z loket a jemně ji políbil, ta se na něj usmála a vešla do ošetřovny. Harry zamířil do jejich tajného bytu, v noci nemohl usnout stále myslel na znamení na dívčině prsu, až tehdy si uvědomil jak moc ji miluje.
Od té příhody na ošetřovně spolu začali oficiálně chodit. Jejich štěstí jim kazil pouze Malfoy, kterého, k jejich velké nelibosti, nevyhodili. Ale jak jim připomněl Ron - Nemůžete mít vše.
Blížili se Vánoce, Arsinoe skoro všechno učení dohonila, ale stále měla podstatně velké mezery. Všichni si užívali sněhové nadílky a větší volnosti v hodinách, zatímco Harry byl den o de dne uzavřenější. Měl k tomu hned dva důvody. Nevěděl, co dát své dívce k Vánocům a hlavně se kolem něj začaly dít divné věci.


Kapitola 8) Slibný začátek a nepříjemné pokračování

22. listopadu 2008 v 13:11 | Petra Kusá |  Harry Potter a Tetra-vlastnosti
Konečně měla první hodinu s ostatními. Harry pořád vyzvídal, co se děje na jejích trestech. Odpovídala vždy neurčitě, že Snape je prostě profesor a nic víc.
Před učebnou už čekal celý Zmijozel. Všem bylo divné, že s nimi Flagstaffová ani Potter nechodí na hodiny, ale profesoři jim řekli, že Harry Arsinoe doučuje. Vyrojily se různé pomluvy, ze kterých šílel hlavně Malfoy, že ji prý Harry učí jistý okruh biologie.
Jakmile ji proto spatřili přicházet, okamžitě si začali šeptat. Malfoy hrozně žárlil, když ji nemůže mít, tak ji aspoň zesměšní. Proto se hned jak byla na doslech, rozkřikl se.
"Flagstaffová jaký je to s Pottrem. On ještě s žádnou holkou nechodil, tak to moc neumí co?" Celý Zmijozel se chechtal, Harry už se na něj chtěl rozkřiknou, ale Noe mu dupla na nohu.
"Malfoyi ty už jsi s nějakou holkou chodil?"
"Máš mě za takovýho trapáka jako je tady náš Vyvolený?"
"Takže očividně chodil. Byla vůbec normální? Nebyla náhodou slepá, hluchá, němá?"
Malfoy vůbec nechápal na co naráží, ale Nebelvír se docela dobře bavil.
"P-proč?" Trochu se zakoktal.
"Já jen, že tebe může milovat pouze holka, která je slepá, hluchá a němá. Jelikož nevidí ten tvůj slepičí ksicht, neslyší tvoje ubohý žvásty a nemůže tě odmítnout ty peroxidová
Slípko."
Malfoy byl docela dost vykolejený, nikdo ho tak ještě neurazil. Slípka? Ona je Husa. Ne to není nic originálního. Kačena? Ne, ona aspoň vymyslela neotřepanou nadávku a on nic. Jeho dumání přerušil Snape, který je přísně vyzval, aby vstoupili do učebny.
"Připravte si vše potřebné. Flagstaffová do lavice přede mnou, bez řečí!"
Všichni se na ni soucitně podívali, ale Noe se pouze pousmála. Možná se dozví něco o Rebece.
"Dnes budeme vyrábět Mnoholičný lektvar. Pokyny jsou zde," Na tabuli se objevilo několik řádků.
"A přísady zde." Dveře skříně v rohu se rozletěly dokořán.
Posunul si katedru blíže k lavici Arsinoe, tak, že na sebe byly téměř nalepené a posadil se na židly. Arsinoe si všechno připravila a začala s přípravou. Věděla, že příprava trvá měsíc a proto o dnešní dvouhodinovce pouze začnou.
"Měli jsme schůzku," Snape šeptal tak, že ho slyšela pouze ona.
"Sešli jsme se na pahorku, naproti Chroptící chýši, v Prasinkách. Donesl jsem jí modrou růži. Povídali jsme si o Bradavicích a o Voldemortovi. Chce ho také porazit,"
Arsinoe ho přerušila.
"A to jsi jí vůbec neřekl, že je hezká, nebo tak?"
"Já myslím, že to ví, nemusím jí to říkat."
Arsinoe dál pokračovala v přípravě lektvaru, byl pro ni dost jednoduchý, a tak stíhala i normální konverzaci se Sevem.
"Možná, že to ví, ale určitě bude ráda když jí to řekneš."
"Jenže já jsem to dosud řekl jenom jedný holce a ta mně odmítla."
"Která to byla?" Že by už Severu zamilovaný byl? Do koho asi?
"No, Lily Evansová." Řekl Snape opatrně. Rány na duši, přece jen ještě nebyli zahojené. Dala přednost tomu náfukovi a on těď musí učit jejich syna, který může za Lilyinu smrt.
"Myslíš maminku Harryho?"
"Ty ji znáš, nemůžeš… ne…Jak to?" Tvářil se hodně nechápavě. Hedvábné vlasy mu padaly do obličeje a černé oči jiskřily, smutkem, zvědavostí, těžkým životem.
"To by bylo na dlouho, kdy vlastně bude lektvar hotový?"
"Co? Jo, příprava trvá měsíc. Vážně ti to jde."
"Děkuji, pozvi Rebeku na schůzku a…" Přerušilo ji neodbytné zvonění, dopoví mu to jindy. Vyšla z učebny a najednou ji někdo surově chytil kolem pasu. Vyděšeně se na opovážlivce podívala…
"Malfoyi, co si to dovoluješ?" syčela jako had.
"Dej si pozor na pusu, Srdíčko, za náma jde pár lidiček ze Zmijozelu. Věř, že mají hůlky připravené. Půjdeš hezky se mnou." Chladně se zasmál. Byla jeho, nemohla s tím vůbec nic dělat. A on si ten pocit nadvlády užíval plnými doušky.
"Ale Harry mě bude určitě hledat." Zašeptala nejistě Noe, nebylo jí příjemné, když ji Zmijozelský princ držel pevně kolem pasu.
"Myslíš, že moji přátelé neumí Imperius. Bradavické trio je odklizeno." Vedl ji do sklepení. Procházeli temnými chodbami z jejichž zdí sálal chlad a ponurost by se tu dala krájet. Došli ke stěně na níž byli namalované kosti a různé harampádí. Malfoy se zamyslel.
"Mudlovští šmejdi."
Stěna se rozevřela a Malfoy svoji kořist uchopil ještě pevněji. Provedl ji společenskou místností, kde na se ně upíralo mnoho zvědavých pohledů, ale nikdo nezakročil. Vzpírala se, ale proti mladíkovi neměla žádnou šanci. Vytáhl ji po schodech do chlapeckých ložnic. Ostatní zůstali přede dveřmi, chvíli něco mumlali a pak se dveře zeleně rozzářily.
"Očarovali je silným kouzlem proti vyrušení, které mohu zrušit pouze já, teď jsi moje!"
Odstrčil ji. Arsinoe na to nebyla připravena a tak spadla na postel. Dívala se pouze na Draca. Byla hrozně vyděšená, myslela pouze na jedno: Nic my nesmí udělat.
Začal se po ní sápat. Křičela, ale kouzlo proti vyryrušení fungovalo dokonale. Umlčel ji surovým polibkem. Ve chvíli kdy se jeho rty dotkly těch jejích, ucítila Noe hrozné horko, něco ji táhlo pryč. Malfoy ji však stále hrubě osahával. Hnus ve svém srdci už nedokázala udržet na uzdě. Pocit horka ještě zesílil.
(Z pohledu Malfoye)
Konečně jsem tu nebelvírskou kočku dostal k sobě do pokoje. Za chvíli ji docela hnusně ponížím. Nemusel bych, mám ji rád. Co to říkám, Malfoyové přeci city nemají. To není láska co k ní cítím, to je chtíč. Co se to děje. Že by se začala rozpalovat, checht? Ne opravdu z ní jde žár…
(Vypravěč)
Noe cítila, a když zavřela oči tak dokonce viděla, plamen. Ten plamen ji vtahoval do sebe. Malfoy od ní hbitě odskočil, její kůže ho pálila do dlaní. Plamen se rozhořel tak jasně, že to už Arsinoe nemohla vydržet, vykřikla. S výkřikem zmizela ze zmijozelských ložnic a objevila se pod portrétem buclaté dámy. Přála si, aby byla v bezpečí. Plamen v její duši ji dostal tam kde v bezpečí byla. K obrazu totiž právě přicházel Harry.


Kapitola 7) Snape

22. listopadu 2008 v 13:10 | Petra Kusá |  Harry Potter a Tetra-vlastnosti
Bylo 19:55 a Arsinoe stála před Snapeovým kabinetem a bála se zaklepat. Nakonec se po dvou minutách odhodlala a vzala za kliku. Jen ty černé dveře zavřela, ozvalo se:
"Měla jste přijít až za tři minuty, strhávám tedy Nebelvíru 3 body. Teď k vašemu trestu, posaďte se."
Arsinoe si sedla přímo před něj a čekala co se bude dít. Od spolužáků věděla, že je nechává měnit sliz ve sklenicích, kde má nějaké hnusné potvory. Doufala, že to po ní chtít nebude. Atmosféra v kabinetě jako by přetékala černotou. Bylo tam chladno a na policích, podél zdí, stálo spoustu sklenic s různými slizkými mutanty.
"Takže jste tu nová a jste mudla, tudíž si myslím, že potřebujete procvičit lektvary od prvního ročníku. Od pana ředitele vím, že máte jednorožčí slzu. Takže si vše snadno zapamatujete. Probírala s Vámi Grangerová nějaké lektvary?"
"Ano znám všechny lektvary, které se učí v prvním ročníku."
"To je skvělé, budeme se teď často vídat a proto bych vás chtěl poprosit, jestli bychom si nemohli tykat. Bude to snažší. Ovšem pouze když budeme v mém kabinetě. Dáme se do toho."
"No, já nevím jste přeci jenom můj profesor a tak nějak by se mi to příčilo. Jak bych vám říkala?" Noe byla úplně zmatená - vůbec se nezmínil o té nehodě na chodbě a navíc po ní chce tykání.Určitě se mu muselo něco stát. Snape jí však jen pokynul směrem ke dveřím.
Z kabinetu přešli do učebny lektvarů. Profesor vytáhl spoustu ingrediencí a zapálil pod kotlíkem oheň.
"Budeme tu jak dlouho to vydržíte, jelikož musíte být při lektvarech naprosto soustředěná, takže jakmile se vám bude chtít spát. Ohlaste mi to a skončíme."
Kupodivu jí lektvary nejěn šly, ale i bavily. Spát se jí nechtělo vůbec. Ze Snapea se stal celkem dobrý společník. Upozorňoval jí na chyby a ona si vše bez problémů pamatovala. Její "trest" ukončil učitel sám, až v 03:30 - byl velmi unavený. Pravda byla, že probrali téměř polovinu prvního ročníku. Ještě než odešla, poradila mu, že by nebylo špatné si občas umýt vlasy - studenti by si pak z něj méně utahovali. Možná. Snape slíbil, že to zkusí.
Když Arsinoe ulehla do své postele s nebesy a přemýšlela.
Na tak krátkou dobu se toho nějak moc událo. Bradavice, Harry, věštba, jednorožec, trest se Snapeem. Chtělo by to oddych. Snad se ho dočkám.
Harry se ze svého trestu vrátil unavený a hrozně páchnul. Nikomu nechtěl prozradit co dělal. Že by panu profesoru Snapeova myl vlasy?
Ani v příštích dnech to na nějaké volno vůbec nevypadalo. Hermiona jim dávala hrozně moc úkolů, ale oba je celkem dobře zvládali. Noe dál docházela na "tresty" se Sevem (jak mu teď mohla říkat). Látku probírali dost rychle. V listopadu již byli na úrovni šestého ročníku. S lektvary jí pomáhal Snape, který si opravdu začal mít vlasy. Ale s kouzlením - hlavně s bojem měla dívka trochu problémy. V těch několika vzácných chvílích chodila dvojice do svojí cvičebny a tam cvičila. Asi čtrnáct dní před vánočními prázdninami měla Arsinoe poslední "trest" lektvarů. Jelikož je už dobře ovládala a proto mohla chodit na hodiny lektvarů s ostatními studenty sedmého ročníku. V kabinetě Snapea:
"Noe? Musím ti říct něco, co jsem nikdy nečekal…"
"Poslouchám."
"To, no…"
"Tak to vyklop Seve, leze to z tebe jak z chlupatý deky."
"No, víš já nemůžu,…"
"Nemůžeš? A jak to myslíš? Doufám, že jinak než jak si myslím já, radši pokračuj." Myslela na něco velmi směšného - tedy pro ni.
"Ne, já ti to nemůžu říct."
"A proč ne?"
"Smála by ses."
"No a? Okamžitě to vyklop."
"Nemohl bych,…"
"Ne, řekneš mi to teď hned!" Už byla docela naštvaná. Sev a taková stydlivka?
"Dobře, uff zamiloval jsem se." Zadrmolil, myslel na následky. Snad to Arsinoe nikomu neřekne. Školní netopýr a láska? Ne, to nejde dohromady.
"No, to je skvělý a kdo je ta šťastná?"
"Rebeka z Prasinek, vede tam krejčovství." Trochu se ošíval, ale viděl, že se mu Arsinoe neposmívá, právě naopak možná mu poradí.
"No a ona?" To je divný? Strašný? Co to vlastně je? Jednoduchý! Sev se prostě zamiloval.
"No, líbí se jí moje vlasy. To bych nikdy neřek, že tak odporně páchnoucí a lepkavá věc dokáže takové zázraky. Třeba zamotat hlavu dívce."
Arsinoe se musela smát.
"Seve, neučíš náhodou studenty vyrábět odporně páchnoucí a lepkavé věci, které dokáží zázraky, třeba zamotat hlavu dívce."
Oba se smáli na celé kolo a Sev nakonec uznal, že šampon není tak špatný.
Jenže…
"Co když mě doopravdy nemiluje, co když si vymýšlí, utahuje si ze mě?"

Snape se v té své černé židli, na které seděl, málem rozplakal.
"Severusi, nebuď hysterka!" (Za tento citát děkuji Cissy, která píše úplně úžasně).
"Noe já nevím jak se k ní chovat, aby… aby mě neopustila,"
"Jak? Chovej se přirozeně, nepřetvářej se. Pokud tě má ráda takového jaký jsi, jen tím získáš. Nesnaž se ze sebe dělat hvězdu večírků a lamače dívčích srdcí."
Severus jen dál seděl a zkoumal svoje prsty, co je na nich asi tak zvláštního?
"Seve už jsi ji pozval na schůzku?"
"Za chvíli je večerka, měla bys už jít." Pravděpodobně nehodlal odpovědět. Arsinoe z něj odpověď netahala. Raději se rozloučila a šla si lehnout. Brzy se začlení do kolektivu ostatních studentů. Musí přemýšlet jak na to, aby ji mezi sebe přihnuli.
Kdyby jen věděla co ji čeká.



Kapitola 6) Slza

22. listopadu 2008 v 13:08 | Petra Kusá |  Harry Potter a Tetra-vlastnosti

Ředitel doslova prolétl chodbami a školními pozemky, jako by je na své cestě vzduchem vynechal.
Světlo počalo slábnout. A ze záře se pomalu, ale jistě začaly vynořovat obrysy několika postav. Sláblo, až zmizelo docela. Všichni byly zticha a pořád si neuvědomovali, co se děje. Jako kdyby upadli do transu. První vystartoval Brumbál, snažil se být klidný, ale v jeho hlase bylo znát vzrušení.
" Co to bylo? Divím se, že tu není celý hrad!"
Hagrid se na něj nechápavě podíval. " Proč by tu měl být celý hrad, pane profesore Brumbále? Je to jen zraněný jednorožec a tady ta, ta dívka ho hladila."
To zas nechápal Harry, vždyť on to světlo viděl! Koutkem oka zamžoural na Brumbála a viděl, že Brumbálovi svítá.
"Mohl byste nás tu Hagride nechat o samotě, prosím?" požádal málem obřadním hlasem Brumbál. Hagrid jen kývl hlavou, hodil si na rameno kuši, opřenou o stěnu srubu, a zapískal na Tesáka. Když už měl vše, zakroutil jemně hlavou a odešel do lesa.

Brumbál přistoupil k jednorožci a podíval se na něj zpytavým pohledem. Je to tedy pravda, opravdu! Pověst nelhala!
Harry sledoval zamyšleného Brumbála a zvědavost mu prostě nedala, musel se zeptat.
" Pane profesore, co to mělo být?"
" Harry přemýšlej, světlo jsme očividně viděli jen mi tři, "
Arsinoe ho však neposlouchala, neustále klečela u jednorožce. Ten k ní zvedl hlavu, teď už bez prosby v očích. Prosbu vystřídal vděk. Mládě lehce sklonilo hlavu , jako v pokloně, a ona instinktivně natáhla dlaň. Mládě zavřelo oči a dívce skanula do dlaně jedna jediná, veliká slza.
Brumbál přestal vysvětlovat a svou pozornost zaměřil na Noe a jednorožce. Všiml si, že zvíře je již není zraněné, rána se zhojila. Pomalu k němu došel, nemluvil. Sklonil se k jednorožci a z ohonu mu vytrhl zlatou žíni. Pak natáhl ruku k Arsinoe, ta mu do ní mlčky vložila tvrdou, jakoby křišťálovou kapku. Brumbál ji uchopil mezi prsty a zkoumavě si ji prohlížel, potom na ní namířil hůlkou a zamumlal nějaké kouzlo. Neviditelný šroubováček vyvrtal do slzy malý otvor a ředitel jím provlékl jednorožcovu žíni. Hotový náhrdelník podal Arsinoe, ta si uvázala kolem krku a jakmile se křišťál dotkl její horké kůže, začal zlatě pableskovat.
To vše proběhlo v naprostém tichu, všichni cítili, že by neměli rušit ten "zázrak". První toto mlčení přerušil Brumbál.
" Podle pověsti, která se vztahuje k jedné dívce a k jednorožci," mile se na Arsinoe usmál "Tě slza ochrání před démony, jeho zář vyléčí některá zranění a vše co uslyšíš a přečteš si navěky zapamatuješ. V té slze je kus tebe a kus čistoty jednorožce, proto odteď budete spojení. Nevím jak to bude fungovat,"
Harry ho se smíchem přerušil. "Tak se domnívejte, Pane profesore."
Arsinoe si jen se smíchem pomyslela. Nechápu jak toho Rowllingová tolik ví.
"Když budeš v nebezpečí, jednorožec to ucítí a měl by ti prostřednictvím mysli pomoci. Nezažene tvého nepřítele, ale například ti dodá sílu atd. Je to dost užitečné. Jenže … teď v ohrožení života nejsi a tak si myslím, že by jsi se měla s jednorožcem rozloučit a jít se učit."
Zvláštně se usmál, otočil se na podpatku a rázoval si to směrem k hradu. I dvojice vyvolených se po chvíli zvedla. Oba naposledy pohladili jednorožce, ten se jim uklonil a odběhl do Zapovězeného lesa. Mladí kouzelníci se po vzoru ředitele vraceli do hradu. Předcházející dlouhé ticho mezi nimi se snažili "vynahradit" a oba se dohadovali, co přesně se stalo.
Vyšli schodiště a vstoupili do vstupní síně. Arsinoe zrovna něco zuřivě vysvětlovala Harrymu když do něčeho vrazila. Nejdříve si myslela, že je to nějaký slizký, přerostlý netopýr. Byl to však pouze Snape. Pouze? No, šíleně zrudnul a Harry se začal připravovat na pořádný řev.
" Flagstaffová, můžete mi říci proč se nekoukáte na cestu,"
" Viděl jste, že jdeme, tak jste se mohl o kousek šoupnout. Pak bych do vás nemohla vrazit."
" Co si to dovolujete? Strhávám nebelvíru 30 bodů a dostanete školní trest. Dnes večer v mém kabinetu! Přesně v 20:00. Ne, že se opozdíte."
Harry se na něj rozzuřeně díval a pak to nevydržel a začal na Snapea řvát tak, že to slyšela skoro celá škola.
"Vy jste nikdy do nikoho nevrazil? Vždyť vy s těmi svými hnusnými křídly neprojdete ani vstupníma vratama! A mastné vlasy splývají se zdí, možná, že kdybyste si je umyl a nabarvil se na červeno. Lidé by do vás nevráželi."
Snape se jen potutelně šklebil. Odhodil si z obličeje jeden mastný pramen vlasů. Arsinoe napadlo, že by mu na trestu mohla doporučit Head and shoulders. No co, legrace musí být.
"Takže pan Potter by chtěl taky trest? No, ale vy přijďte až zítra. Evidentně si rozumíte a já přece nemohu dopustit, aby se vám školní trest líbil."
Harry už raději nic neříkal. Chytil Arsinoe za ruku a běželi od toho netopýra pryč.
"Studenti nesmějí běhat po chodbách. Srážím za to Nebelvíru 10 bodů za každého a ještě 30 bodů za Potterovu drzost.."
Dvojice doběhla až za dveře svých tajných komnat a až tam se začala hrozně smát. To bohužel přilákalo Hermionu. Ta už žádné vymlouvání neuznávala. Takže za celý zbytek den zvládly teorii celého prvního ročníku. Arsinoe za to vděčila Hermioně, která ji vše vysvětlovala. A slze od jednorožce díky, které si vše pamatovala. Nešli na oběd ani na večeři. Harry jim NĚCO ukuchtil v kuchyňce. Děvčata opravdu nepoznala, co je to. Bohužel ani jíst se to nedalo.
Po krásném dni však následoval večer. Večer ve znamení Snapeova trestu.

Kapitola 5)Hájenka

22. listopadu 2008 v 13:07 | Petra Kusá |  Harry Potter a Tetra-vlastnosti
Harry běžel chodbami a za brněním Bázlivce Chrabrého nenarazil na nikoho jiného než na Malfoye.
,,To ne, ty? A to mi ten den dneska tak hezky začal."
,,Si myslíš, že jsem z tebe nadšenej jo. A když jsme u té radosti co se stalo, že jsi tak šťastný. Že by tě ten blbec Weasley konečně pozval na rande?" ušklíbl se posměšně Malfoy.
Harry mu to hodlal vrátit, všiml si jak po Arsinoe pokukuje a proto se rozhodl mluvit částečně pravdu. Narážku na Rona přešel, vrátí mu to jindy.
,,S Ronem ne, ale Arsinoe, ta nová, chce být se mnou." trochu škodolibě se zašklebil a pozoroval Malfoye, který začal docela slušně rudnout.
,,Kdybys aspoň nekecal!" a naštvaně odešel.
"Co na tom Potterovi proboha vidí jedině to, že je slavný. Jinak nic, je tupý,
arogantní no, prostě blbeček. Určitě lha,
taková krásná holka ta musí být určitě čistokrevného rodu. Škoda, že není ve zmijozelu
." Mezitím Harry došel až k velkým dveřím a opět zopakoval heslo ,Selené' a potom ,pláč'. Musel najít Arsinoe nebo Hermionu. Tu druhou našel hned, jen otevřel dveře knihovny.
,, Koukám, že se ti tu líbí, jsou tu aspoň lepší knihy než u Pinceové?" pošťuchoval ji Harry, nemohl si, ale pomoct.
,,No lepší knížky tu jsou, ale hlavně jsou tu i mudlovské romány atd." honem zavřela knihu, kterou četla a šupajdila ji vrátit zpátky do police.
,,No jestli se tu chceš taky porozhlédnout můžeš, já jdu pomoci Arsinoe" a zdrhala pryč.
Hmm, copak to tak mohla číst, přemýšlel a prohlížel si regál u, kterého seděla. Všechny knížky byly pečlivě srovnané pouze jedna nenápadně vykukovala. To bude ta kterou četla, zařadila ji dost ve spěchu ani se neobtěžovala ji vrátit ke správnému autorovi. Vytáhl malou světle zelenou knížečku. Jak zjistil napsala ji Emelina Svůdnice Brownová. No teda, že by zrovna Hermiona četla takové knihy? Podivil se, jmenovala se totiž Padesát kroků k lásce. To si musím také přečíst, mohlo by mi to pomoct s Arsinoe.
Arsinoe zrovna kutila něco v ložnici, když k ní přilítla Hermiona.
,,Nechceš s něčím pomoci nebo poradit? Jo mimochodem Harry už dorazil. A hele my o vlku, vlk za dveřmi." řekla když uslyšela ťukání na dveře.
,,Dále!" řekla Noe.
Harry do dveří vstrčil svoji rozcuchanou hlavu, ráno se snažil učesat, ale výsledek žádný.
,,Hm, nechtěla by ses jít projít, Arsinoe?" dal na její jméno zvláštní důraz a podíval se na Hermionu pohledem: lepší bude když nebudeš nic říkat. Hermiona pochopila, ale čekala je spousta práce a každá hodina je drahá.
,,Ale měli bychom se učit, na Arsinoe toho bude moc. Nevím jestli to vůbec zvládnem!"
,,No, právě proto. My se půjdeme projít, vyčistíme si hlavy a ty zatím připravíš učebnice, domácí úkoly, které budeme dělat. Napíšeš nám pravidla slušného chování, ustanovíš večerku atd." pošťuchoval ji, dneska měl obzvlášť dobrou náladu.

Konečně Hermionu usmlouvali a brzy stáli u jezera. Harryho napadlo, že by mohl začít s konverzací, byl si téměř jistí, že je v knize Padesát kroků k lásce zmínka o inteligentním rozhovoru. Ale i když se mu skoro kouřilo z uší, nic nevymyslel. Nakonec začal pěkně otřepaně.
"Tak, jak se ti tu líbí?"
" Je tu nádherně, ehm, Harry máte tu nějakého hajného?"
" Jo jasně Hagrida, můžem se k němu stavit," a otočil se směrem k dřevěnému srubu. " ale nelekni se Hagrid je, noo … poloobr."
" Neleknu se, určitě je fajn." Usmála se na něj a napadlo ji: Aspoň, že tohle je v pořádku.
To už byli u Hagridova srubu, Harry zaklepal a nic. Zaklepal podruhé, žádná odpověď. V tom se ze zahrádky za domkem ozval hluboký mužský hlas.
" Jestli něco chcete, jsem tady vzadu."
Arsinoe se na Harryho udiveně podívala, ale ten jen pokynul hlavou a vedl ji dozadu za srub. Otevřel rozvrzanou branku a vedl ji zahrádkou plnou obrovských dýní. Harry měl vždycky podezření, že na ně používá vykrmovaní kouzlo, ale Hagrid to nikdy nepotvrdil, ovšem ani nevyvrátil.
Když zašli za roh hájovny, naskytl se jim udivující pohled. Noe viděla obrovského vousatého poloobra. Avšak s vlídnou tváří. U jeho nohou leželo cosi, zlatě pableskujícího.
"Jednorožec ?" vydechl překvapeně Harry.
"Jo přišel sem, nevím proč ho to napadlo, ale je zraněnej. Podívejte, tady." a ukázal jim krvácející ránu. Jednorožcova krev nebyla červená, ale jasně stříbná. Pulzovala z rány na boku a malé mládě přitom žalostně sténalo.
" A ty jsi kdo?" zeptal se udiveně Hagrid a kývl přitom hlavou k Arsinoe.
Arsinoe mu však odpovědět nedokázala. Jen se užasle dívala na malé tělíčko jednorožce. Nevěděla proč, ale pocítila, že nikdo jiný než ona mu nepomůže. S podivným leskem v očích k raněnému zvířeti poklekla, opatrně mládě pohladila po jemné hřívě.
To k ní smutně vzhlédlo oči. Co v nich bylo? Stesk, bolest? Bylo v nich spoustu pocitů, ale nejvíce snad němá prosba.
Vztáhla tedy ruce a opatrně se dotkla rány. Harry s Hagridem to vše jen nevěřícně pozorovali. Nemohli se pohnout, natož se jí zeptat co dělá.
Noe začala červeně zářit, nejdříve jen velmi slabě, ale světlo nabíralo na intenzitě. Po chvíli nebylo na školním palouku vidět nic jiného, než prolínající se záře Arsinoe a malého jednorožce, kterého obklopila zlatá mlha. Záhadného světla si ze své pracovny všiml pouze Albus Brumbál, měl sice hodně práce, ale tohle ho zajímalo.